Stefanie

Stefanie už léta pracuje v nemocnici jako sestra. Miluje tu práci. V poslední době má tak dobré období po kterém by mohl kdokoliv toužit. Všechno se jí daří, tak jak má.
Prochází se nemocniční chodbou celá v bílém, usmívá se na pacienty, tahle práce jí naplňuje. Avšak práci má daleko od domu musí dojíždět a má to přes 2 hodiny cesty, což se jí moc nevyplatí.
Je smířená s tím, že si bude muset najít práci v nemocnici poblíž. V dočasné nemocnici už podala výpoveď, ale dokonce zbývají ještě 2 měsíce. Tudíž si sjednala jen částečný úvazek. Do nové nemocnice se šla podívat teprve nedávno. Její nadřízená Niki jí tam provedla a vysvětlila jí, jak to u nich chodí, ale co jí zaráželo, že jí neukázala druhé patro, že tam teď probíha rekonstrukce. Stef to nějak neřešila a seznamovala se tam s kolegy. Hned druhý den ovšem měla noční směnu. A snažila se z lidí dostat, co je v tom druhém patře za rekonstrukci, když tam nikdo vůbec nesmí?
Nikdo na to moc nereagoval. Kolegyne Stef někam zmizela a tak se rozhodla, že si to půjde znovu projít. Pro jistotu se podívala na kamery a rozhodla se, že si zapne i ty, které jsou v tom druhém patře. Přece by neměli zůstat vypnuté. Když to ale zapla nic moc neviděla. Jen rovnou chodbu, nějaký bordel všude po zemi a v dálce invalidní vozík. Ten se tak trochu pohupoval, a tak se přiklonila k monitoru, aby zjistila co to je a jestli nevidí špatně. A kamera se z ničeho nic vypla.. přišlo jí to dost divné, a tak nad tím musela přemýšlet celou noc.. i po té co přišla ráno domů z noční brouzdala po internetu a hledala všechny možné informace.
V nemocnici už kolegové Niky říkali, že se Stef hodně ptala na to, co je v druhém patře a snažila se to za každou cenu vydolovat. Niky se pousmála a doufala, že se nic nedozví.

Pokračování....

Ta nemocnice už tam stojí minimálně 100 let. Stef brouzdala po internetu, ale nebyli zde žádné články o něčem zvláštním. Další den měla zase noční a tak se rozhodla, že si zkusí zajet do toho druhého patra. Směna probíhala celkem v klidu, a tak řekla kolegovi Adamovi, že se jde nachvilku projít. Adam souhlasil, ale bylo mu to jedno v práci hrál počítačové hry, takže Stef nevěnoval velkou pozornost. Došla na konec chodby a přivolala si výtah. Trochu se třásla sama ví, že tam nemá chodit. Ale nedá jí to. Výtah přijel, chtěla zmáčknout dvojku, ale byla začmáraná. I přesto jí zmáčkla. Ovšem jakmile jí zmáčla výtah se začal chovat dost divně. Vrzal a taky začali problikovat světla. To se Stef nelíbilo. Když dojel do druhého patra otevřeli se dveře a Stef vystoupila. Nepřipadalo jí, že je v nějaký rekonstrukci. Rozsvítila si a poohlížela se kolem sebe. Dopředu vedla dlouhá chodba, která se vzadu rozpojovala. Všimla si, že vzadu leží něco na zemi. Šla tam. Všude bylo strašný ticho. Zářivky vydávali zvláštní zvuky. Došla nakonec chodby ohlédla se do stran, ale v tom uviděla někoho přeběhnout. Lekla se. Srdce jí bušilo, snažila se uklidnit koukla na zem a tam ležel červený míček. Vzala si ho do ruky a šla se podívat, co to mohlo být. V zápětí ale začli problikovat žárovky a zhaslo se. Stef nic neviděla. Bála se a snažila se utéct do vedlejší chodby, kde bylo světlo. Jenže se ztratila. Nešlo být v klidu, když neví kde je. Pochvilce co se snažila zklidnit slyšela dětský smích. To už si myslela, že z toho všeho blázní a nebylo jí vůbec dobře. Chtěla se zorientovat, ale moc to nešlo neměla ani po ruce baterku musela jít po tmě. Na konci každé chodby je výtah. Vzpomněla si na to a šla až nakonec. Ano výtah tam byl, ale byl úplně jiný strašně starý. V tu dobu to byla jediná možnost, jak se odtamtud dostat. Výtah přijel a jela zpátky do prvního patra... 

když tam dojela nestačila se divit. Šla na místo kde měl být Adam, ale ten tam taky nebyl.